Oslovili jsme rodiče našich žáků s dotazem – Proč jste se rozhodli pro Pomněnku? V následujících několika týdnech Vám budeme přinášet jejich odpovědi – jak titulek napovídá, dozvíte se pohnutky, které je vedly ke zvažování a následně i k činům.
V komunitní škole jsem měla dvě děti – starší dcera nastoupila do Pomněnky do třetí třídy, první dva roky strávila v klasické základní škole, do které se moc těšila. Radost během prvního týdne vystřídala povinnost, později nezájem. Půl odpoledne (ne protože by jich bylo tolik, ale kvůli nechuti s jakou je dělala) jsme strávily nad úkoly, které nakonec zapomněla doma.. 🙁 Téma zapomínání s ní šlo celou dobu. V druhé třídě vše pokračovalo stejným způsobem, nezabíraly žádné metody, kterými jsem se ji snažila motivovat. Se vzděláváním jako takovým problémy neměla, chyběla jí chuť a motivace. A já jsem začala hledat jinou možnost vzdělávání. Chtěla jsem…
- aby se jí vrátila radost z chození do školy
- aby měla možnost a našla s pomocí také chuť chtít něco změnit
- aby měla po dvou letech klid ona i já 🙂
- aby na Pomněnce zažila úspěch i v jiné oblasti než známkách
- a všechno to, co budu dál uvádět u mladší – tam už jsem jasně věděla, že půjde přímo do Pomněnky…
- aby neztratila radost a chuť chodit do školy jako starší sestra
- aby byla v malém kolektivu, protože tam je prostor pro potřeby všech dětí a nevzniká prostor k šikaně
- aby byla ve věkově smíšené třídě a měla se tak možnost učit od starších a také ona pomáhat později mladším
- aby se anglicky naučila nejprve mluvit a rozumět a začala s tím už v první třídě
- aby si ve škole mohla hrát a tím se zároveň učit
- aby se učila v souvislostech, líbila se mi možnost projektového učení, která je na Pomněnce
- aby se mohla podílet na rozhodování o tématech vzdělávání
- aby se naučila vyznat ve svých pocitech a vyjádřit je
- aby se naučila nebát se projevit svůj názor
- aby se učila v respektujícím prostředí, protože zastáváme názor, že dítě a pedagog jsou si rovni
- aby byla hodně venku, hlavně v přírodě a chodili ven za každého počasí
- protože se mi líbí myšlenka hodnocení na základě toho, co dítě zvládne a udělá dobře, ne naopak a nesrovnávání se spolužáky
- protože mě oslovil přístup k třídním schůzkám, které na Pomněnce probíhají formou schůzky rodiče + žák + učitel, nemluví se o dítěti bez něj a ono samo má možnost vyjádřit se, jak se na své vzdělávání dívá. Samo nejlíp ví, jestli mu něco jde levou zadní, a proto to třeba flinká nebo jestli se fakt snaží a nejde to atd.
- aby poznala, že i ve škole je výjimečná taková, jaká je
Děkuji za Pomněnku a komunitu lidí kolem ní – učitele, rodiče i děti. Tím, že jsem se účastnila školních projektů, jsem měla možnost odhalit i své nedostatky a začala jsem na nich s chutí pracovat. I pro mě se stalo přívětivé, respektující a nehodnotící prostředí světlým bodem nejen školních dní mých dětí.
Karla Miklasová, aktivizační pracovník, Valašské Klobouky